Rugball

obr. copyright: http://www.adolphusopara.com/wp-content/uploads/2016/03/03-1841-post/Rugball03.jpg

RUGBALL

Seminární práce

Historie:

Historické souvislosti, včetně konkrétní osoby, které je vznik této hry připisován se bohužel vypátrat nepodařilo s ohledem na velmi malé množství zdrojů, které se v této oblasti vyskytují. Lze ovšem předpokládat, že hra vznikla v maskulinním a poněkud tvrdším prostředí, kde hry jako fotbal, volejbal nebo basketbal nesplňovaly úplně přesně požadavky hráčů, zejména z důvodu nedostatku či úplné absence „kontaktnosti“. Předpokladem tedy je, že hra Rugball pochází z prostředí zápasnických žíněnek a tatami, kde do současnosti existuje v ryzí a také většinou i nejtvrdší formě, kde prakticky není nutné stanovovat a zarputile sledovat nějaká složitá pravidla, protože hráči dobře ví, že neférové jednání a fauly by mohly vést k velmi nebezpečným a mnohdy vyhroceným situacím a jsou sami sobě rozhodčími. Místem vzniku by mohlo být např. Rusko či jiné státy východní Evropy v postsovětském bloku, možná i některý Euroasijský stát.

Tuto hru používali velmi hojně trenéři všech kategorií volnostylařského klubu zápasu TAK Hellas Brno již za dob komunismu, kdy byla (a mimochodem i stále je) využívána zejména jako průprava k uchopení soupeře, stejně jako k dobré orientaci v prostoru a platí i v dnešní době za velmi oblíbenou aktivitu mezi žáky sportovních tříd ZŠ na Horáckém náměstí v Brně, v jejichž tělocvičnách tento klub s bohatou historií i výsledky trénuje.

Pozitivní souvislosti:

Hru Rugball ovšem nehrají pouze postkomunistické země Východní Evropy, Rugball je čím dál známější i na západě, především ve spojení s úpolovými sporty, ale najdeme jeho velmi pozitivní působení i např. na plážích Lagosu (největší město západoafrické Nigérie), kde účinně pomáhá nahradit velmi rozšířené gangsterství, šmelinářství, nudu a krádeže místních mladých mužů. Tato vynikající, tvrdá hra tak umožňuje těmto mladým lidem uniknout se sevření zločinu a životu na ulici, dává jim výzvu k překonávání sebe sama, umožňuje jim tvrdě na sobě pracovat a být účasten něčeho, co má smysl a přináší dobrý pocit. Takto pozitivně lze tuto hru využít i v našich podmínkách, např. ve vyloučených lokalitách nebo místech, kde není k dispozici příliš mnoho hřišť. Rugball totiž není nutné hrát pouze v tělocvičně na žíněnce, ale lze jej hrát na louce, pískovém plácku, travnatém hřišti, s umělým povrchem…téměř kdekoli.

Tuto hru můžeme využít samozřejmě i jako průpravnou hru k sebeobraně pro dívky, kde lze s výhodou cvičit vysmeknutí se protivníkovi a únik, kde si mohou dívky vyzkoušet kontakt a obtížnost takové situace – ovšem bez faktoru stresu, což může přispět k efektivnímu řešení v případě, že se do této situace dívka či žena dostane. Lze použít i v případě méně dynamických extrovertních dětí pro zvýšení jejich sebevědomí a vzhledem ke své technické nenáročnosti je možné této hry využít i pro nepříliš pohybově nadané nebo introvertní děti a mládež, kteří nevyhledávají míčové a kolektivní sporty a hry. Jako ne zcela vhodný se zdá Rugball v rámci inkluze, zejména tam, kde je ovlivněno vnímání citu a hrozilo by zranění ostatních hráčů z neúměrného zápalu boje při hře.

Hra:

Jedná se o směs rugby a basketbalu, kde převahu může mít ten nebo onen sport podle preference hráčů – záleží na jejich dohodě (tvrdší nebo naopak techničtější hra). Kombinujeme zde fair play, sílu a současně sebekontrolu (etické zásady hráčů rugby) s technickými kvalitami basketbalu. Hraje se s plně nebo polo-nafouknutým gumovým, volejbalovým nebo ragbyovým míčem. Basketbalový lze použít též, ale hrozí zde větší riziko zranění, zejména prstů. Dva týmy hrají proti sobě a snaží se zabránit protihráčům v pohybu i střelbě na koš, eventuelně položení míče do vyhrazeného území, pokud hrajeme venkovní variantu bez hřiště s koši.

Bez pravidel, resp. pravidla si vytváří hráči podle situace a preferencí (více rugby než basketbal = kontaktní sport)

Rugball lze hrát zcela nekomplikovaně a jednoduše bez složitých pravidel, pouze s požadavkem na fair play. Hraje se bez driblingu, kroků s míčem v držení lze udělat libovolně, přihrávky kamkoli a jakkoli a hráči se snaží hodit míč do basketbalového koše, za což obdrží jeden bod. Hráči se za faul a hru mimo fair-play, což ve školní TV sleduje učitel i všichni ostatní, okamžitě ukládá trest, např. 20-50 kliků dle míry neférovosti (žáci tak hned mohou posoudit přestupek). Nejdůležitějším „pravidlem“ řečeným před hrou bývá hra 1 na 1 a zejména apel na fair-play s tím, že nejpřísněji bude trestáno: podrážení a žduchnutí soupeře při střelbě s připomenutím, že cílem hry není pokosit co nejvíc lidí, ale dát co nejvíce košů (bodů), protože hráči jsou sami odpovědní za vlastní i cizí zdraví a je tedy třeba hrát s respektem a také citem k ostatním. Do míče nekopeme nohama!

Tato hra (bez pravidel) by měla být v některých sportech, např. ve fotbalu, zavedena jako povinná průprava k fair-play, kde by si hráči snad uvědomili jeho důležitost, stejně tak u fotbalových rozhodčích – i zde je stále situace velmi neutěšená.

S pravidly (více basketbal než rugby = bezkontaktní sport)

Pokud nutně potřebujeme k životu přesně daná pravidla na každou situaci a nejsme schopni selským rozumem určit co je za hranou fair-play nebo třeba jen postrádáme schopnost kreativně, rychle a spravedlivě posoudit a řešit vzniklý spor (což mnohdy brání spontánnosti hry), máme k dispozici i variantu s pravidly – ta se výrazně podobá basketbalu jen s některými drobnými nuancemi. Nerozvíjí ovšem stejně dobře klíčové kompetence, zejména kompetence sociální a personální, komunikativní, občanské a jistě i kompetence k řešení problémů jako hra bez pravidel a hráči se účastní spíše tělesně. Když účastníci nemusí přemýšlet hlouběji, protože pravidla sleduje někdo jiný, neuvědomí si natolik realisticky nutnost hrát ve smyslu fair-play a důsledky nedodržení fair-play pak ulpívají na rozhodčím a ne na viníkovi – jako třeba ve fotbalu.

Ovšem není-li jiná možnost, je to lepší než sedět u televize, to zase jo…

Tedy…

Délka hry 40 min – 2 poločasy o délce 15 min + 10 min poločasová přestávka

Hraje se 5:5 - každý tým musí mít 3 ženy a 3 muže, z nichž hraje např. 1.polovinu 3M+2Ž a 2.polovinu 2M+3Ž a musí se vystřídat

Hraje se na basketbalovém hřišti standardních rozměrů se dvěma rozhodčími

Začátek hry rozhozem ve středu hřiště

Střídající hráči musí být vyzvání písknutím rozhodčího a jejich pokynem. Hráči musí mít stejné dresy nebo trička – je na rozhodčím, zda nařídí rozlišovací dresy.

Je povolen time-out na 30sec. – nemůže být v posledních 2 minutách hry a nemůže být udělen, pokud je hra v procesu – pouze v přerušení.

Jsou uplatněna basketbalová pravidla, kromě těchto situací…

Pravidlo over and back neplatí

3 kroky bez driblinku

Driblink pouze jednou rukou, ale může být chycen oběma, po celou dobu plynulého pohybu

Nahrát lze jakkoli, kterýmkoli směrem. Není dovoleno kopání do míče a kontakt nohou s míčem (i nechtěný) je hodnocen jako jeho ztráta. Záměrné kopání je faul

Míč je odebírán na stranách

Fauly jsou udělovány za kontakt a nesportovní chování

Za každý akumulovaný 5. faul týmu se hážou 2 volné hody

Volný hod se háže automaticky, pokud dojde k faulu při střelbě – když hráč skóruje, háže se jen jeden další volný hod

Úmyslný faul = 2 volné hody

Rozhodčí může vykázat hráče ze hry za nevhodné chování

Jestliže bude faulován 5-ti bodový hráč, zahrává 1 volný hod, pokud dá předtím koš nebo i 5 volných hodů pokud předtím koš nedá

Při remíze se hážou 4 hody (2 muži a 2 ženy) a pokud není vítěz, háže se rychlá smrt vždy 1 M z každého týmu a 1 Ž atd…

Při skóre 10:0 je hra anulována (zrušena).

Zdroje:

http://sidearm.sites.s3.amazonaws.com/queenrec.sidearmsports.com/documents/2013/7/30/BSD%20Rugby-Basketball.pdf?id=18

http://www.adolphusopara.com/rugball-2/

http://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/335/KLICOVE-KOMPETENCE-V-RVP-ZV.html/

Příprava na vyučovací jednotku TV – Rugball

Student: JP                                                          Cvičný učitel: PaedDr. Starec

Škola:FSpS MU Prostředí: tělocvična

Třída: Datum: 

Počet cvičících předpokládaný:          reálný:          přítomných necvičících:          Pomůcky: volejbalový nebo gumový míč

Cíl hodiny: Pochopení a zvládnutí základních požadavků na hru ve smyslu fair play a samotná hra s důrazem na realizaci všech výše uvedených kompetencí při hře = hra „bez pravidel“

PřPřipomínky cvičného učitele k průběhu VJ:

 Jay~Pee